Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Vlašimi do Českého Šternberka

11. 11. 2017

K této turistické výpravě nás inspiroval fakt, že se zase po létech projedem po lokálce našeho mládí, kde jsme oba působili jako výpravčí vlaků.

img_7306.jpgZ rychlíku číslo 726 se jménem Josef Suk přestupujeme v Benešově u Prahy do motoráku lokálky směr Vlašim, Trhový Štěpánov. Za jízdy důvěrně sledujeme tehdejší dopravny s kolejovým rozvětvením nákladiště Struhařov, žst Postupice, vojenskou vlečku a nákladiště Domašín. Někdy je to žalostný pohled na to co zbylo z bývalých provozních zařízení ČSD.

V cílovém nádraží Vlašim určuje vedoucí výpravy postupovou trasu, po modré TZ, podél říčky Blanice přes Hrádek, Libež, okolo Krupičkova mlýnu, na rozcestí Pod Brtnicí a odtud po souběhu červené a modré k Brtnickému rybníku a dále po NS Rytíře Jana Kryštofa Šice okolo hladomorny, hradu Český Šternberk na železniční zastávku. Plánovaná je i zastávka v některé šternberské osvěžovně.

Okolo brány Vlašimského zámku scházíme na Žižkovo náměstí a dále na stezku podle Blanice. Na čtvrtém kilometru míjíme starou skautskou základnu Měsíční údolí, která vznikla někdy za první republiky. U Ctiboře se zastavujeme u výklenkové kapličky a img_7311.jpgMarianské studánky. Okolo farního kostela sv. Matouše procházíme malou vískou Hrádek. V obci kdysi stávala tvrz; ta však byla roku 1467 dobyta a spálena králem Jiřím z Poděbrad. Pod osadou se img_7318.jpgzastavujeme u odpočívadla nové dřevěné kaple s možností natočením pramenité vody.

Po modře značené trase pokračujeme do obce Libež, mijíme místní kapličku a pomník padlých

Na jedenáctém kilometru míjíme Černou skálu, nocležnu čundráků a o sto metrů dál podcházíme dálnici D1. Nedaleko stojí na Blanici Krupičkův mlýn. Na silnici k Radonicím přecházíme na červeně značenou trasu. Značka nás vede k soše sv. Prokopa u Brtnického rybníka.

img_7329.jpgPo naučné stezce pokračujeme k hladomorně a zámku Český Šternberk. K osvěžení volíme restauraci Pod hradem.

Na zastávce Český Šternberk jsme nemile překvapeni zjištěním a zprávou, že vlak na který jsme čekali byl nahrazen autobusem a my všichni čekající jsem to nevěděli. Za hodinu jede další lokálka, přestupujem v Čerčanech na zpožděný osobák do Benešova. Rychlík v Benešově na nás počkal a tak se zdárně vracíme do Tábora.