Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rotný František Pospíšil alias František Švec

17. 10. 2013

V příspěvku k obci Radimovice a také v článku Řevnovský partyzán se ceskoslovensky-valecny-kriz.pngobjevuje jméno František Pospíšil alias František Švec. Byl členem výsadku Bivouac, který se uskutečnil v noci 27/28. 4.1942 u obce Požáry u Křivoklátu. Spolu s ním seskočil  Jindřich Čoupek a Libor Zapletal.Diverzně sabotážní skupina měla působit na brněnsku. Úkol výsadku sabotáže na železnici, v brněnské teplárně, vyvolat ohlas a podnít protifašistický odboj.

 

Osud členů výsadku:
František Pospíšil, popraven r.1944 v Terezíně.
Jindřich Čoupek, zastřelen 22.9.1942 v Mauthausenu.
Libor Zapletal, popraven 27.9.1942 v Mauthausenu.

Část života Františka Pospíšila alias Františka Švece je zachycena v literárně dokumentačním projektu Zmizelí sousedé. V rámci tohoto projektu vytvořili studenti gymnázia Soběslav několik dokumentačních prací zaměřených na období 2. světové války. V jejich literární práci Střípky historie, Miloš Volf, pamětník německé okupace, který přežil koncentrák Flossenbürg, vzpomíná na toto období, na odboj i na Františka Pospíšila alias Františka Švece. Z práce zveřejněné na http://www.zmizeli-sousede.cz/pracestudentu/pisemne/prace23.htm byla převzatá část informace směřující k osudu Františka Pospíšila alias Františka Ševce:

 „Ale v létě dvaačtyřicátého roku byla přece heydrichiáda.
Byla a bylo to kruté období. Však i popraviště za táborskými kasárny je toho svědkem. Nám na gymnáziu popravili ředitele Vincence Kubu a v táborské obchodní akademii vyvraždili polovinu profesorského sboru.
Koncem listopadu toho roku jsme prostřednictvím mladovožických dostali dalšího obyvatele pro náš podkrovní pokojík. Na železničním mostě mi ho předal bývalý celník, který v té době bydlel v Mladé Vožici.
Nový příchozí byl mladý, statný Moravák, osobní doklady měl na jméno František Švec. U nás doma už na něj čekal Jaroslav Vacek. Vacek nám pak sdělil, že je to parašutista z naší jednotky v Anglii a že dostal úkol pomáhat domácím ilegálním organizacím, provádět sabotážní a destrukční akce na železnicích a ve zbrojovkách na Moravě. Tam však upadl do léčky, ale vyvázl z ní - i když s gestapáckou střelou v noze. Přesunul se tedy na Táborsko, kam mu cestu zprostředkoval vedoucí lihovaru v Blanici - Toman.
Radili jsme Vackovi, aby ani v ilegální organizaci nešířil, že Švec je parašutista, a utajil i jeho poslání, a aby radši dbal jeho rad při zajišťování a provádění konkrétních akcí. Doporučili jsme také neužívat jména Švec, co měl v dokladech, a navrhli jsme pro kontakt na Táborsku jméno Nebeský. Vacek slíbil, že se o to postará, ale sliby - chyby.
Moravák byl velmi sympatický. Byl cílevědomý, svědomitý a především si vytvářel obraz, jaké bude mít pro své úkoly na Táborsku zázemí. Provázel jsem ho při průzkumu terénu na místech plánovaných akcí, zejména v oblasti velitelství SS (oberlandratu), kde v noci strhával telefonní vedení, nebo v oblasti Pětimostí, kde bylo plánováno vyhození trati v případě, že by tudy chtěly jezdit německé transporty s válečným materiálem.
Sešel se s železničářem z ilegální organizace, který by ho včas na takový transport upozornil a dokázal varovat, kdyby v transportním vlaku jelo více českých občanů.
Vodil jsem ho na schůzky s jednotlivci, kteří od něj dostávali konkrétní úkoly. Setkával se s nimi mezi diváky hokejového utkání pod botanikou zemědělské školy, v bytě Jana Jiráska - ba i v postranní části věznice ve Vackově bytě.
Provázel jsem ho do Borotína, kde mu lékařka Kublová operativně odstranila ze stehna nacistickou kulku, jeli jsme spolu do Pelhřimova, kde mu zhotovili fotografii do nového falešného průkazu zase na jiné jméno, doprovázel jsem ho vlakem do Sudoměřic, kde ho převzal Vacek s Jiráskem, aby se s ním na Rakovnicku v Požárech, místě seskoku, pokusili najít ukryté zbraně.
Bohužel, o tom, že je v Táboře parašutista z Anglie, se mezi odbojáři začalo mluvit na Sedlčansku, Voticku, Soběslavsku, Borotínsku i jinde. Táborské vedení odboje - snad ve víře, že válka co nevidět skončí - nedokázalo držet jazyk za zuby. Navíc - do táborské ilegální skupiny se připojila malá skupinka komunistů, odkud se začaly ozývat hlasy, že parašutista z Anglie je konfident gestapa a chtěli ho zlikvidovat. Jejich fámám začali podléhat i někteří členové ze základní skupiny a snažili se parašutistu z našeho domu odvést. Postavili jsme se s otcem proti a Švece nevydali. Já jsem pak týden spal přede dveřmi onoho podkrovního pokojíku, abych zabránil nenadálému ohrožení parašutisty.
Přežil ten parašutista nacistickou okupaci ? A jak se správně jmenoval ?
Jmenoval se František Pospíšil a pocházel z Rešic u Dukovan. Se svým bratrancem Opálkou odešel v červnu 1939 do Polska. Prodělal anabázi v Africe, v Cizinecké legii. S československou jednotkou se zúčastnil bojů na francouzské frontě. V listopadu 1941 byl zařazen na výcvikovou stanici Bellasis a určen velitelem tříčlenné para-skupiny BIVOUAC. Ale to jsem se dověděl až po válce, když jsem na Ministerstvu národní obrany odevzdával Pospíšilův falešný průkaz, pro který pořizovali fotografii v Pelhřimově. Průkaz byl schován v našem domě na půdě za trámem.
Nacistickou okupaci František Pospíšil bohužel nepřežil.“