Jdi na obsah Jdi na menu
 


Táborka, lokálka Tábor - Ražice

27. 11. 2012

tabor---razice--viadukt-na-trati--km-3-291.jpgOd Tábora, po kamenném viaduktu v alpském stylu, překonává trať Košínský potok, který napájí Malý Jordán. V km 2,8 od začátku tratě z Tábora odbočuje násep bez kolejového svršku k bývalé stanici a výhybně Čekanice, která leží na trati Praha-Benešov-Tábor-České Budějovice. Údajně násep býval strategickou spojkou využívanou za druhé světové války pro přesuny vojenských transportů. Při výstavbě traťových propustí, zdí, mostů a budov byla použita architektura zvaná šumavský někdy alpský styl. Místně je trať zvaná Táborka. Z neobsazených zastávek prodává jízdenky průvodčí vlaku.Na trati jezdí soupravy vlaků Regionova.

Nasavrky zastávka ČD,  traťový km 6, výška 475 m n.m.   

Zastávka leží na jednokolejné trati Tábor- Ražice, mezi stanicí Tábor a Bálkova Lhota. Provoz na trati byl zahájen 21.11.1889. Zastávka Nasavrky byly zřízena na náklady sousedních obcí. První vlak zastavuje v Nasavrkách 15.2.1910 a jízdenka do Tábora stojí 20 haléřů. Cenová relace potravin té doby je mouka 50 hal., cukr 1 ,- K, maso 2 K,-. Malá obec Nasavrky, ve 14. století s vladyckou tvrzí, s počtem obyvatel méně než sto, leží na Radimovickém potoku. Nad obcí je soustava asi sedmi rybníků. Zastávka je vybavena pouze starým přístřeškem a spolu s tratí odděluje výstavbu nových rodinných domků od  původní zástavby. Z Nasavrk vede žlutá turistická značka do Liderovic.Obec je vzdálena 2,5 km od Řevnova, přístupem po polní a lesní cestě přes Radimovice. Asi o 0,5 km je delší vzdálenost ze Řevnova  k nádraží stanice Chotoviny na trati Praha – Benešov – Tábor – České Budějovice.

Balkova Lhota nádraží ČD,  traťový km 9, výška 495 m n.m.

Původní název Dražice - Výrec v roce 1926 změna názvu na Dražice - Balkova Lhota.Velmi dlouhé kolejiště vyhovovalo vojenským transportům.Před rokem 1989 právě do této stanice směřovaly zásobovací transporty pohonných hmot pro táborské vojenské útvary. Nádraží bylo využíváno pro přísun materiálu na výstavbu všechovského letiště a pro výcvik vagonování tanků. Ve známosti je i historka  jedné rodiny, která před rokem 1989 emigrovala z této stanice v prázdné železniční cisterně do Rakouska.

vyrec--hospodarsky-dvur-s-lihovarem--puvodne-tvrz-asi-z-roku1422.jpgSoučástí Balkovy Lhoty je dvůr Výrec asi 0,5 km od nádražní budovy. Leží mezi odbočkami silnice směr Jistebnice a Radkov.   Původně zaniklá tvrz  a ves, později jen statek.Dochovaná zmínka z roku 1422. Roku 1603 se uvádí na Výrci dvůr s krčmou. Výstavba železnice statek oddělila od zaniklých zbytků vsi. Viditelným znakem lokality je vysoký komín ze začátku dvacátého století, kdy byl na statku Výrec zřízen lihovar. V roce 1922 je dvůr Výrec rozparcelován a vzniká lihovarnické družstvo pro Bálkovu lhotu a okolí. Na nádraží směřovaly vagony s datlemi. Lihovar s přestávkami pálil asi do roku 1995 i když v devadesátých letech dvacátého století již jen jako pěstitelská pálenice. Objekt viditelně pustne.Jádro obce Balkova Lhota leží asi 1,5 km od stejnojmenného nádraží.Vesnice vznikla patrně již ve 14. století pod jménem Včelákova Lhota. První písemná zmínka však je až z roku 1523. Obec patřila rodu Kršňáků z Božetína a ze Lhoty, který si v okolí postavil tvrz. V roce 1587 se stala majetkem města Tábor. Na začátku 17. století byla prodána rodu Balků, podle nichž se vesnice dnes jmenuje. Dominantou obce byla tvrz, vesničany spíše nazývána „tvrzka“. Malá tvrz byla chráněna dvěma nápustnými rybníky. V roce 1731 se na tvrzi usadil balkovský rychtář Jan Bervida (1698 - 1767), po svatbě se svojí druhou ženou Johannou (patrně rozenou Balkovou). V první polovině 18. století prý erotoman, rytíř Lapáček ze Rzavé, spolu s rychtářem Bervidou, organizovali na „tvrzce“ divoké orgie s místními selkami a vesničankami z okolí. Tvrz existovala ještě v 20. letech 19. století, kdy jí prudký vítr strhl celou střechu a dokonce poškodil i nosné krovy. Na místě zaniklé tvrze stojí dnes statek. Z nádraží vede žlutá turistická značka na Kostelec.

Padařov zastávka ČD,  tr. km 14, výška 510 m n.m.

Malá ves v nadmořské výšce 509 m. je známá jako pravděpodobné rodiště husitských hejtmanů Mikoláše z Padařova a Filipa z Padařova. Mikoláš z Padařova byl hejtmanem na Táboře, zúčastnil se sněmu po bitvě u Lipan a se zbytky husitských vojsk chtěl ještě oddálit porážku radikálního křídla husitského hnutí. V roce 1435 byl poražen v poslední bitvě husitů nedaleko Křeče u Černovic. Filip z Padařova byl zřizovatelem a majitelem rukopisné bohatě zdobené Padařovské bible. Do 4,5 km vzdálené Jistebnice vede červená turistická značka.

Božejovice nádraží ČD,  tr. km 17, výška 510 m n.m.

Ves je poprvé připomínána již v roce 1262, kdy byla v majetku pánů z Rožmberka. Tehdy přináležela k hradu Příběnice, ale od 14. stol. se vyskytuje jako příslušenství jistebnického zboží. Za třicetileté války, zde v roce 1647 „ložíroval“ 1.císařský rejtarský regiment, který ves do slova vyjedl. V roce 1777 se tu  narodil pedagog a vlastenec Antonín Svatoš. Byl první, kdo upozornil na zříceniny hradu Příběnice. V roce 1828 se podílí  na obnovení zaniklé vsi Sezimovo Ústí, tehdy název Svatošov. V 19. stol. byla postavena škrobárna. Do škrobárny se vozily brambory z širokého okolí. Když ale za první světové války byl vydán zákaz využívání brambor pro tento účel, byla škrobárna přestavena na budovu pro výrobu marmelád a krátce po válce zkrachovala. Dne 23.června 1923 byla provedena změna názvu obce Bazejovice na Božejovice. Dne 16. května 1938 přenocoval v obci 1. oddíl dělostřeleckého pluku č.305. V březnu 1956 založeno JZD. V roce 1959 postaven kravín. Roku 1966 postavena  budova pro obchod Jednoty. Zdejší škola byla dne 30. června 1976 zrušena. Od roku 1980 je správní obcí  Jistebnice, která má 27 místních částí. Červená turistická značka vede z nádraží přes Sepekov až do 6,5 km vzdáleného  Milevska.

Sepekov zastávka ČD, traťový km 23, výška 465 m n.m.

Městys  patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Okolí Sepekova bylo osídleno již v době bronzové a železné, o čemž svědčí mohylová pohřebiště v lese Chlumu, na sepekovských Vrších nebo v lese Čábelky. K zajímavostem obce patří poutní barokní kostel Panny Marie 1730-1733, ambity okolo kostela Panny Marie z roku 1760 – 1767,budova fary z roku 1736, zaniklý hrad Skalice. K historii  Sepekova patří i siamská dvojčata Josefína a Růžena Blažkovy (1878 - 1922), které zde v roce 1911 postavili hostinec Na Zastávce, kde i obsluhovaly před svým turné v Americe. Impozantní ukázkou stavitelského umění své doby jsou železniční kamenné mosty z roku 1888 na trati Tábor – Ražice. Mezi sepekovské rodáky patří Mistr Petr ze Sepekova, v 15. stol., rektor University Karlovy, Záviš z Falkenštejna  1250 – 1290, sochař Benda, arcibiskup Vlk. Zastávkou prochází žlutá turistická značka Sepekov městys – Nadějkov.

   
Milevsko nádraží ČD, traťový km 26, výška 455 m n.m.

Město leží v krajině Středního Povltaví. Písemná zmínka o městu pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl ve městě založen roku 1187 premonstrátský klášter, který je domovem společenství bratří z řádu premonstrátů. Milevský chrám Navštívení Panny Marie je  třetí největší románský chrám v Čechách.Uprostřed současného hřbitova stojí kostel sv. Jiljí, v původním románském slohu. Na objekt navazovala věžovitá, dodnes zachovaná stavba s emporou (tribunou) v 1. patře. Kaplička Nejsvětější Trojice je postavena na kopci zvaném Hůrka, na místě bývalého popraviště. Konaly se zde popravy upálením. Za pozornost stojí i Synagoga a klášterní most. Milevsko je křižovatkou značených turistických cest a východištěm Naučné stezky po okolí.

Branice nádraží ČD, traťový km 32, výška 485 m n.m.

Obec s počtem obyvatel kolem jednoho sta má od roku 2003 svůj erb i vlajku.Jsou na nich dvě zkřížené ozdobné hole vsazené do barokní brány. První zmínka o obci se datuje v roce 1306. Obcí v tu dobu vedla Bechyňská cesta. Cesta spojovala osady Bechyně a Milevsko s křižovatkou právě v Branicích. V roce 1306 patří obec Branice pod správu Milevského premonstrátského kláštera s opatem Jindřichem. Klášter prožívá celé 14. století rozkvět a dá se soudit, že i spravované obce jsou na tom dobře. Soumrak kláštera přichází v období husitství, kdy je v roce 1420 vypálen a zničen. Po rozvrácení milevského premonstrátského dominia přešla obec Branice pod zvíkovské panství, které patřilo králi. V roce 1719 kupuje Branice a celé Zvíkovské panství kníže Adam František Schwarzenberg a náleží mu až do vzniku naší republiky.Návesní Kaplička Sv. Václava je z roku 1881.Kaplička Sv. Kříže stojí na místě bývalého morového hřbitova ze 17. století. Vedle kapličky se nachází ohrazený kamenný kříž věnovaný památce Stanislava Čunáta, jednoho z vojáků, jehož jméno je i na pamětní desce padlých v 1. sv.válce.Nejmladší je Kaplička Sv. Saturnina postavena v roce 2006 místními nadšenci ze spolku Vejrovské zemanství, jehož cílem je zviditelnění vesnic.Nádraží je výchozím místem modré turistické značky směr Bernartice a zelené turistické značky do lesů k Vltavě. Okolím provází NS Vejrovským zemanstvím.

Jetětice zastávka ČD, tr. km 37, výška 445m n.m.

Železniční zastávka byla zřízena roku 1917 na náklady obce. Ta byla podle archeologických nálezů osídlena již v pravěku. První zmínka pochází z roku 1251, kdy patřila ke statkům Milevského kláštera. Na Podolský most vede modře značená turistická trasa dlouhá 3 km. Červená značka vede do Milevska.

Červená nad Vltavou nádraží, tr. km 40, výška 415 m n.m.  

Osada Červená nad Vltavou, část obce Jetětice, leží na pravém břehu Orlické přehradní nádrže 10 km jihozápadně od Milevska v okrese Písek ve výšce 346 m n.m. Ves byla založena matkou Jiříka Milevského, Zdislavou. První zmínka je z roku 1189 a jako obec Jetětice patřila pod Milevský klášter a panství zvíkovské a orlické. Původní obec na břehu řeky Vltavy byla zatopena vzdutou hladinou po vybudování Orlické přehrady. Dnes je rekreační osadou s řadou chat. Vesnice patřila již od založení milevskému klášteru, po roce 1420 náležela ke zvíkovskému panství. Kostel svatého Bartoloměje ze 12. století je v pramenech nazýván  červený kostel, podle barvy použitého stavebního kamene. Románský kostel je z roku 1190. Od roku 1251 je v držení kláštera premonstrátů v Milevsku. Je to jednolodní obdélníková stavba s presbytářem sklenutým křížovou žebrovou klenbou. Jako významná památka byl před napuštěním přehradní nádrže přenesen mimo zátopové území. Dnes se nachází 3 km po proudu řeky od dnešní rekreační osady. Pro výlety je možné použít lodní dopravy až ke hrázi Orlické přehrady. K přístavišti vede neznačená cesta asi 1 km dlouhá. Červená turistická značka vede na jih k Podolskému mostu, opačným  směrem na most Zvíkovský.

cervena-n-vlt.--zeleznicni-most-pres-reku.jpgŽelezniční most u Červené nad Vltavou, traťový km 42 je dominantou okolí. Přes zatopené údolí Vltavy vede 253 metry dlouhý železniční viadukt s horní mostovkou postavený už v letech 1886 až 1889. Je 253 metrů dlouhý, 68 metrů vysoký, váží 940 tun a obsahuje 329 000 nýtů. Byl stavěn bez lešení letmou montáží. Stavba mostu začala v listopadu 1886, stavělo se ve dne i v noci z obou břehů a ke spojení obou mostních polovin došlo 22. října 1887. První vlak přejel přes most 20.11.1889.Jeho poměrně velmi úzké kamenné pilíře musely být před zatopením údolí zpevněny.

podolsky-most--setkani-americkych-vojaku-a-rude-armady-v-kvetnu--1945.jpgPodolský most (Klementa Gottwalda) je vzdálen 1,6 km od zastávky ČD Červená nad Vltavou. Tento železobetonový silniční most přes řeku Vltavu je součástí silničního spojení mezi Táborem a Pískem. eží mezi obcemi Podolí  a Temešvár.  Dlouhý je 510 metrů, tvoří ho několik oblouků a vozovka vede po mostní konstrukci ve výšce 65 m nad údolím, vybudovaný v letech 1939 – 1943. Vyrostl nad starým řetězovým mostem z roku 1848.   Až do roku 1960 plnily svůj účel překlenutí údolí řeky oba mosty. Poté byl řetězový most přemístěn na Lužnici u obce Stádlec a zprovozněn v roce 1970. Za druhé světové války byl Podolský most  důležitou dopravní spojnicí. V dubnu a květnu 1945 sloužil most jako ústupová cesta části německých jednotek do amerického zajetí. Vojáci  americké armády  se v květnu 1945 dostali v této oblasti za demarkační čáru, na území sovětské okupační zóny, kde odzbrojili kolonu příslušníků Luftwafe a civilních uprchlíků. Podle spojeneckých ujednání předali zajatce  sovětům  na pravém břehu řeky Vltavy.  Němečtí zajatci i civilní uprchlíci byli ze strany sovětských vojáků vystaveni represáliím, právě zde u Podolského mostu. Na mostě je umístěna pamětní deska na americkou armádu:  „Stáli jsme tu dlouhé dva týdny a čekali než se objevili Rusové. 6.5.1945.“ Text je chybný, američtí vojáci zde čekali 2 dny.Přístup k Podolskému mostu je pro pěší turisty ze zastávky ČD Jetětice nebo z nádraží Červená nad Vltavou.

Vlastec nádraží ČD, traťový km 45, výška 430 m n.m.

Malá vesnice, součástí jsou osady Červený Újezdec a Struhy. Obec leží jižně od soutoku řek Otavy s Vltavou asi 7 km od Písku a protéká jí Křenecký potok. Návesní kaple svatého Václava je z roku 1876.Historie obce je úzce spjata s hradem Zvíkov. Mezi historické památky patří budova původní rychty v Červeném Újezdci, zmiňovaná již v 16.století,postupně přestavěna na renesanční zámeček. Dalšími památkami jsou Boží muka a tři kapličky z roku 1719.  Oblast, hlavně směrem k Vltavě, je v hojné míře využívána k rekreačním účelům a rybaření. Je zde také síť turistických cest a cyklotras.  Modrá turistická značka vede  z Temešváru na zámek Červený Újezdec. Nádraží ČD leží asi 1 km od obce i osad.

Vrcovice zastávka ČD, traťový km 52, výška 450 m n.m. 

Obec se nachází asi 4 km severně od Písku, v nadmořské výšce 418 metrů, má necelé dvě stovky obyvatel.  První písemná zmínka pochází z roku 1542. V obci je kaple, jihozápadně od Vrcovic se nad pravým břehem řeky Otavy nacházejí pozůstatky hradiště. Asi 2 km západně u řeky leží rekreační chatová oblast a plynová lávka přes řeku. Po lávce prochází žlutá turistická značka od Dolních Novosedel na Čížov.

 Písek město nádraží ČD,traťový km 56, výška 410 m n.m. (trať Tábor - Ražice)

Písek nádraží ČD, traťový km 60, výška 375m n.m.   (trať Zdice - Protivín).

Pískem prochází trať Zdice – Protivín a trať Tábor - Ražice. Písek je historické město, dříve sídelní město Prácheňského kraje, na řece Otavě založené roku 1243 českým králem Přemyslem Otakarem II. V Písku se nachází nejstarší dochovaný kamenný český most ze 13. století, přemosťuje řeku Otavu. Je postaven v gotickém slohu. Na mostě jsou umístěny repliky barokních soch a kříže. Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem. Most se stal důležitou spojnicí na solné stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím. Gotický písecký hrad stojí u břehu Otavy. Kostel Narození Panny Marie  je dominantou města a je na něm umístěna hodinová věž. Částečně zachované hradby a historické  jádro města jsou městskou památkovou zónou. V husitském období se písečtí jako jedni z prvních připojili k Jednotě táborské. Podobně jako v Táboře i v Písku byly umístěny kádě, do kterých občané odevzdávali své bohatství ve prospěch města. V tom má Písek  před Táborem prvenství. Jan Žižka byl v Písku častým hostem. František Křižík zřídil 23. června 1887 v Písku městskou hydroelektrárnu, nejstarší v Čechách. Písek se tak stal prvním městem v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením. Prácheňské muzeum v Písku bylo založeno již roku 1884. Na začátku jeho existence byl ředitelem muzea známý historik August Sedláček. Písecká městská knihovna, založená roku 1841, patří k nejstarším veřejným městským knihovnám v České republice. V Písku najdete mimo jiné dům, v němž byl inspirován Fráňa Šrámek k napsání své knihy - Měsíc nad řekou. Známé je i Divadlo Fráni Šrámka.  Navštívit můžete také nedalekou rozhlednu Jarník. Písek byl nazýván městem škol a studentů i Mekkou houslistů.

pisek-nadrazi--pametni-deska.jpgDesátého května 1945 se Písek stal městem na demarkační čáře, ve kterém působily obě spojenecké armády, Americká i Sovětská Rudá armáda. Demarkační čára přicházela od Plzně přes Rokycany procházela Pískem a pokračovala směrem na Netolice k Vyššímu Brodu.

Putim nádraží ČD, traťový km 64, výška 380 m n.m.

Putim leží na pravém břehu řeky Blanice asi 6 km od města Písku. Putim je nejstarší sídlo v okolí, údajně staršího data než město Písek. Prvním písemným pramenem dokládající existenci Putimi je listina z roku 1205. Ve vesnici se nachází raně gotický kostel sv. Vavřince (z druhé poloviny 13. století), sloužil jako obranná pevnost. Kolem kostela je  hřbitov s kostnicí, která  byla založena roku 1741. Putimí prochází železnice a je zde železniční nádraží vybudované v roce 1875. V té době tudy procházela dráha Rakovnicko-Protivínská.Putim byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou roku 1995. Najdeme zde hrob Jana Cimbury, také udržovaný hrob putimského faráře Josefa Baara, který byl strýcem spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Můžeme vidět pozdně gotickou faru a Podkostelní rybník. Přes řeku Blanici jsou dva mosty. První most je kamenný, druhý most přes řeku má železnou konstrukci a řadí se k technickým památkám. Pod kamenným mostem vpravo jsou budovy bývalého válcového mlýna a bývalého pivovaru. Najdeme zde starobylé sýpky ze 16. až 17. století se střílnovými otvory využívané i k obranným účelům a řadu historických hospodářských budov. Vesnice se proslavila v literatuře. V Putimi se odehrává část příběhu vojáka Švejka z románu českého spisovatele Jaroslava Haška. Putim je křižovatkou značených turistických značených cest.

Ražice nádraží ČD, tr. km 68, výška 375 m n.m.                           

Vesnice, 386 m n.m. asi s pětistovkou obyvatel v Jihočeském kraji.  Železniční uzel  tratí Plzeň – České Budějovice a Ražice – Tábor. Zmínka o vsi Ražici pochází z roku 1469.V minulosti se v okolí vsi rýžovalo zlato. Roku 1848 se Ražice staly samostatnou obcí. V letech 1868–1870 byla vybudována železniční trať České Budějovice – Plzeň a v letech 1886–1889 pak trať Ražice – Tábor, provoz na ražické trati byl zahájen 1. června 1889. Nedaleko Ražic se nachází Národní přírodní rezervace Řežabinec a Řežabinecké tůně, dále rybníky Markovec a Škaredý, místo památné husitské bitvy u Sudoměře s památníkem Jana Žižky a tvrze v Kestřanech. V blízkosti obce je vzácné archeologické naleziště ze střední doby kamenné (10 000 – 4000 př. n. l.). Ražice se staly světově známými díky knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška. Dne 25. března 1945 byl proveden na ražické nádraží nálet hloubkových letadel amerických kotlářů.  Prostříleli lokomotivu, vypukl požár, byli zraněni dva příslušníci vlakové čety, měli prostřílené nohy. Tyto nálety se pak několikrát opakovaly. Po dohodě mocností byla za Ražicemi  vytvořena demarkační čára. V Putimi byla sovětská vojska, v Ražicích vojska americká. Vojska obou mocností opustila prostor v prosince 1945. V roce 2007 získala obec Ražice titul Jihočeská vesnice roku. Okolí Ražic nabízí zajímavé cyklotrasy a naučnou stezku.